A court of mist and fury

Zdroj fotografie

Promiň Vampýrská akademie, ale už nejsi mojí nejoblíbenější knihou. A court of mist and fury je jednoduše lepší, ne-li úplně nejlepší. 

Předem jsem sice věděla, co mě bude čekat, ale to nebylo ani zdaleka vše. Během chviličky se kniha posunula na ten nejvyšší level. Dosavad jsem nic čtivějšího a dechberoucího nečetla. Zatímco v prvním díle byla Feyre zavřená v Tamlinově domě, tak nyní poznává místa, o kterých se jí ani nesnilo nebo netušila, že existují. Feyřin život se zcela změnil a k tomu zjistila nepěknou informaci - blíží se válka a Rhysand, u kterého na základě dohody tráví jeden týden v měsíci, se jí snaží dostat na svou stranu. 

"This one," I added with a glare in Rhys's direction, "is only cranky because he's old and it's past his bedtime."

Nejen, že je ACOMAF neskutečně akční, plný neskutečných zvratů a záživný, je také extrémně vtipný. To díky Rhysandovi, který perlí jedno hlášku za druhou. Už jen díky tomu si mě naprosto získal. Tamlin? kdo to je? Vedle Rhysanda nemá šanci. Navíc se dozvíte i mnoho z jeho dětství a soukromého života. Pokud vás v prvním díle Rhysand nezaujal, v ACOMAF svůj názor brzy přehodnotíte. 

Autorka v této knize také představila zcela nové a opravdu parádní postavy jako Rhysandovu sestru Morrigan, dobrého kamaráda Cassiana, Amren a Azriela. Zároveň se opět setkáváme s Feyřinými sestrami, které tentokrát krají větší roli. 

"Everyone wants to talk-talk-talk," Mor said, giving a warning glare to Cassian, who had indeed opened his mouth. "Can't we eat-eat-eat, and then talk?"

Možná víte, možná ne, ale nemám ráda tlusté knih. Proto jsem se ve chvíli, kdy mi kniha dorazila domů, doslova lekla. ACOMAF má totiž necelých šest set padesát stran. Postupem času jsem ale zjistila, že v případě této série to je jen dobře. Ba naopak šest set padesát stran je málo. Chtě nechtě, tuhle knihu neodložíte z ruky a uvidíte, jak rychle vám budou stránky utíkat pod rukami. 

Z čeho jsem neskutečně paf, je konec knihy. Já vám nevím, ale asi jsem během něho umřela a přišla do knižního nebe. Kam se hrabe ACOTAR, tohle byla dokonalost nad všechny dokonalosti. A mimochodem, celá kniha mi dost připomínala poslední knihu série Shatter me. Kdo zdá, pochopí. 

"I want to paint you." He gently lifted me into his arms. "Nude would be best," he said in my ear.

Ačkoliv nemám ráda autorčinu první sérii Throne of glass, tak tahle je moje srdcovka. Poté, co Sarah J. Maas dokázala v ACOMAF, si ani nedokáži představit, co přinese v pořadí třetí kniha.  Věřím ale, že to bude božské. Vezmu-li v potaz Feyřin nový úkol, tak to bude doslova vražedné.

A court of thorns and roses

Víly nejsou zrovna to, co v knihách vyhledávám. K tomu, abych si knihy všimla ale stačila jen čtyři slova - převyprávění krásky a zvířete. Bingo! Inspiraci touto pohádkou lze trochu cítit, ale rozhodně se nemusíte bát, že by to byla nějaká šíleně přeslazená pohádková romance. Knihu bych trochu přirovnala ke knize Cruel beauty, se kterou sdílí podobný tajemný a nebezpečný nádech. 

Na celé knize mám nejraději hlavní hrdinku Feyre. Je sice pravda, že ne vždy jedná racionálně, ale pokud to přehlédneme, tak bych jí označila za jednu z těch "normálních" hrdinek, které si na nic nehrají, jsou sarkastické a neženou se prvním chlapem, kterého potkají. 

“I love you,’ he whispered, and kissed my brow. ‘Thorns and all.” 

Co se týče Tamlina, tak pořád nevím. Jde o takovou neutrální postavu a nedokáži si o něm udělat obrázek. Nevadil mi, ale zase ani nijak neoslnil. Myslím, že při prvním čtení jsem měla trochu jiný názor, ale nyní vím, že mi vlastně na Tamlinovi vůbec nezáleží a je mi jedno, co se s ním stane. 

A víte co? Naprosto zbožňuji Luciena. Jeho hlášky, sarkastické připomínky, prostě všechno. 

Vím, že kniha není perfektní. Má svoje mouchy jako třeba prapodivný fakt, že Feyre musí odejít z domova a jít žít jako v pohádce u Tamlina nebo ta vážně jednoduchá hádanka na konci. Přesto si ale myslím, že je Dvůr trnů a růží jedinečný příběh se skvělými postavami i příběh. Zamilovala jsem se do ní loni a  letos se to nezměnilo. 

“Be glad of your human heart, Feyre. Pity those who don’t feel anything at all.” 

Pokud patříte spíše mezi ty, kteří nejsou z knihy zrovna paf a váháte, zda-li se sérii pokračovat, tak vězte, že druhý díl A court of mist and fury je něco naprosto jiného, o bilion procent lepší a celkově na absolutně jiném levelu. Je rozhodně o co stát. 

Frostfire | Dokážete udržet tajemství?

Amanda Hocking není v knižní sféře nové jméno. U nás vyšla její snad neznámější série Dědička a právě svět Tryllů a jiných trolích národů autorce utkvěl v hlavě a rozhodla se, že i její nové série Kanin chronicles se bude odehrávat na stejném místě. Nejsem fanda toho, když autor pokračuje ve smyšleném světe, který již byl součástí jiné série, ale na Frostfire je něco lákavého, co mi našeptávalo, abych knihu přeci jen zkusila.

S troly se v young adult knihách příliš často nesetkáme a tak stále lze říct, že jde o něco originálního a netradičního. Každý si troly představí asi jako velká a ošklivá stvoření, ale v knihách Amandy Hocking vypadají zcela jinak. Jsou to lidé na vysoké úrovni, mají několik nezávislých národů a každý svého krále a královnu. Právě o jednom z nich, o Tryllech, jste se mohli dozvědět v sérii Dědička a o dalším o Kaninech ve Frostfire. Frostfire čtenářům krásně přiblíží, jak tato komunita národů společně funguje a jaké to je přímo na královském dvoře. To nejlepší je však fakt, že tyto národy nežijí v nějakém smyšleném fantasy světě, ale skrytí v Kanadě.

Nemohu si pomoci, ale Frostfire opravdu musím přirovnat k jiné velmi známé YA sérii. Velmi se podobá Vampýrské akademii. V samotné Bryn jsem neskutečně viděla Rose a její příběh taktéž. To, že se knihy podobají, ale nevidím jako nic špatného. Frostfire je neskutečně chytlavá kniha, která ale nepřekypuje akcí ani nějakými svižnějšími scénami. Je to spíše klidnější příběh, zaměřený na vztahy.

Když už jsem načala vztahy, nelze nezmínit Bryn a Ridleyho a jejich vztah nevztah. U těchto dvou nelze nedoufat v to, že se dají dohromady. Od prvního pohledu je jasné, že mezi nimi je něco víc, než jen pouhé přátelství. Avšak osud jim nepřeje a tak se jim nestále staví do cesty. Ať už nepěkné událostí dějící se mezi Kanini, jiní lidé nebo jejich vlastní vztah nadřízeného a podřízeného. Osobně si ale myslím, že jde jen o otázku času. Chemie proudící mezi Bryn a Ridleym je totiž tak silná.

Samotná zápletka není zrovna nejsilnější částí knihy. Nezdálo se mi, že se mi se ve Frostfire dělo něco převratného. Spíše jen takové menší události. Nedoporučuji tak mít nějaká převelká očekávání. Nemuselo by se vám to vyplatit. Kniha se opravdu zaměřuje spíše na Bryn a její život než na to, co se v kaniní společnosti děje. Někomu se tak nemusí líbit. Tleskám však za zcela poslední kapitolu, kdy se na povrch dostalo něco, co jistě s celým příběhem ještě silně zamíchá. Něco, co Ridleyho nenechá chladným. Jak dlouho dokáže Bryn udržet tajemství?

• Název: Frostfire
• Série: Kanin chronicles #1
• Autor: Amanda Hocking
• Datum vydání: 6. ledna 2015
• Datum vydání v ČR: Nechystá se
• Počet stran: 321
• Nakladatelství: St. Martin's Griffin

Zdroj úvodní fotky

Follow my blog with Bloglovin

Zodiac | Vesmírná znamení zvěrokruhu

V Galaxii existovalo dle legend 13 konstelací pojmenovaných podle znamení Zodiaku. Nyní jich zbylo pouze 12 a každá z nich vede vlastní život. Šestnáctiletá Rhoma pochází z konstelace Raka a studuje na Akademii, která připravuje své žáky na budoucí povolání, a na to, aby uměli správně číst ve hvězdách. Rho nikdy moc nešlo číst za pomoci astralátorů, raději čte bez nich, jen za pomoci své mysli. Jakmile ale na planetu Cancer a její měsíce zaútočí neznámý pachatel a tisíce obyvatel Raka zemře, včetně jejich Strážkyně, je Rho postavena před těžký úkol - hvězdy ji vybraly coby nového Strážce konstelace Raka a je jen na ní, zda postavení přijme a postaví se neviditelnému nepříteli, který natahuje své ledové pařáty i k ostatním konstelacím.

The Near Witch | Nenaslouchejte větru

Lexi už od svého narození slýchala tři různá tvrzení, která v městečku jménem Near, kde bydlí, všeobecně platí. První - Příběh o čarodějnici z Nearu je smyšlený. Druhý - v Nearu nejsou žádní cizinci. Třetí - pokud na vás v noci volá vítr, za žádnou cenu mu nesmíte naslouchat. Brzy se ale vše změní a takzvané pravdy se změní v lež. Minimálně jedna z nich...

A darker shade of magic | Londýn čtyřikrát jinak

Příběh Kalla, cestovatele mezi různými verzemi Londýna, mi byl ihned sympatický. Už jen z toho důvodu, že je hlavní postavou mladý muž a ne dívka. Čtenář se o něm sice mnoho nedozví, ale věřte mi, že si ho oblíbíte. Sice je tak trochu málomluvný, ale opravdu sympaťák. A navíc princ. Co chtít víc. Hned bych se do nějakého fantasy Londýna vydala také. 

Lila Bard knew in her bones that she was meant to be a pirate.

Od Victorie Schwab nebo v tomto případě V. E. Schwab jsem četla už dvě knihy a ty si naprosto užila. Jinak tomu nebylo ani u A darker shade of magic. Způsob, kterým autorka vykreslila svět a především Londýn(y), je zcela jedinečný, protkaný parádní magickou atmosférou. Nejprve jsem si nebyla jistá, zdali to bude fungovat, ale fungovalo. Snad ještě lépe, než jsem očekávala. V. E. Schwab si na knize dala opravdu záležet a vše do těch nejmenších detailů promyslela. 

Malý problém jsem měla pouze s první třetinou knihy, která se neskutečně táhla a nic se během ní nedělo. Z toho důvodu jsem se nejprve bála, že se mi kniha nebude líbit. Netušila jsem, zdali to tak nudné přijde jen mě nebo to tak má být. S každou stranou jsem doufala, že se příběh konečně rozjede a já se do ní pořádně začtu. Díky bohu se to změnilo a já najednou knize propadla. 

Hang the fine dresses, she thought. I'll take a ship. 

Lila Bard, aspirující pirátka, zlodějka a jednoduše dívka hledající dobrodružství s příběhem udělala doslova zázrak. Právě díky ní mě A darker shade of magic bavilo o milion procent víc. Oproti Kallovi byla velmi výřečná, sarkastická a ironická. Byla s ní opravdová sranda. Znáte to, když čtete knihu a aniž byste o tom věděli, se u ní uculujete? Tak přesně to jsem dělala já. Chvilky mezi ní a Kallem si mě absolutně získaly. Nemohla jsem si pomoci. Je ale super, že v knize o romantiku vůbec nejde. Já tedy ale doufám, že snad něco přijde v další knize.

Nebylo by to fér, kdybych nezmínila jednu vedlejší postavu, která se v knize pouze mihla, ale přesto se dokázala stát jednou z mých nejoblíbenějších. Jedná se o Kallova bratra, budoucího krále Rhye. Zpočátku jsem mu nevěnovala velkou pozornost, ale poté, co prohlásit jednu skvělou větu, jsem ho začala zbožňovat.

A darker shade of magic mě velmi mile překvapilo. Ráda jí tak označím za jednu z těch nejlepších knih letošního roku. Je vidět, že Victoria Schwab nikdy nezklame. Druhý díl této trologie vyjde sice až v příštím roce, ale já pěvně věřím, že to čekání spolu vydržíme.

• Název: A Darker shade of magic
• Série: A darker shade of magic #1
• Autor: V. E. Schwab
• Datum vydání: 24. února 2015
• Datum vydání v ČR: Nechystá se
• Počet stran: 400
• Nakladatelství: Titan books/Tor books

Zdroj úvodní fotky